Mikuláš, anděl a čert

Panička mě už delší dobu straší, že pokud budu zlobit, tak mě odnese čert. Samozřejmě jsem ji nebrala moc vážně, protože na žádné čerty nevěřím. A navíc, proč bych se měla bát, když jsem tak stráááááááááášně hodný pejsek. Ale pak mi páníček vyprávěl, že 5. prosince nechodí jenom čert, ale také Mikuláš s andělem, kteří hodným dětem, ale také pejskům, nosí dárečky. Což mě začalo po pravdě zajímat a tak jsem si vyslechla celý příběh o tom, jak to vlastně bylo. 

Mikuláš byl skutečnou historickou postavou. Žil kolem roku 300 a zemřel 6. prosince někdy kolem roku 343-352 jako oběť pronásledování křesťanů. Po jeho smrti se rozšířilo mnoho legend o jeho velkorysé štědrosti. Jedna z nich vypovídá o tom, jak Sv.Mikuláš vrátil zpět životy tří chlapců, které zlý hostinský zabil a naložil v soli do sudu. Další vypovídá o obdarování tří dcer zadluženého otce, který se rozhodl prodat své dcery do nevěstince. Když se o tom dozvěděl sv. Mikuláš, vhazoval otevřeným oknem do ložnice dívek tři noci za sebou váčky s penězi, jimiž jejich otec splatil dluhy a získal svobodu. Právě legendy o jeho štědrém charakteru nejspíš vedli k dnešní tradici, kdy Sv.Mikuláš rozdává dětem spousty dárků, pamlsků a sladkostí. Svatý Mikuláš je na své cestě doprovázen čertem a andělem. Čert je údajně muž, který je celý černý s umazanou tváří, aby vzbuzoval hrůzu a strach, neboť představuje špatný charakter a trest. Trestá zlobivé děti holí nebo vrbovými proutky. Možná, že také údajně šlo o onoho legendárního hostinského, nicméně to je dnes již poněkud nejisté. U nás v Čechách se tuto legendu a její význam však podařilo vystihnout tak, že se stává z černého a umouněného hostinského čert. Nejde jen o obraz zla, ale již o skutečnou postavu ztělesňující zlo. A o tom ten původní význam Mikuláše vlastně byl. A když už má Mikuláš s sebou čerta, tak mu nezbývá ani nic jiného, než aby vyvážil zlo dobrem, a musí s sebou vzít také anděla.

No a pak nastal 5. prosinec. Panička jako každý den po práci, mě připravila na večerní procházku, jenže tentokrát bylo něco jinak. Venku bylo slyšet  spousty dělobuchů a divné bylo také to, že jsme nezamířili do polí, ale naopak přes louku směrem do města. A pak se to stalo, proti nám šli takový divní lidi a najednou mi panička řekla: "Moninko boj se, teď si tě čert odnese do pekla". No přiznám se, byla ve mně malinká dušička. Kór, když se ke mě ta divná smradlavá osoba shýbla a chytla mě za můj obojek. 

Ale pak jsem si řekla, že se vlastně ničeho bát nemusím a že čertovi vše vysvětlím. Pověděla jsem mu opravdu všechno: jak poslouchám, jak vůbec neběhám za zajíci, nelezu paníčkům do postele, no a jsem moc hodný pejsek, určitě nejhodnější na světě. A že panička si všechno vymyslela a naopak ona zlobila mě a hlavně páníčka. Čertík si to ověřil ve své pekelné knize, poradil se s Mikulášem a andílkem, zavolal na kolegu a k mému údivu rychle strčili moji milovanou paničku do pytle. To jsem nemohla takhle nechat, začala jsem paničku bránit a tak usilovně jsem štěkala, že ji nedám, až se ti zlobivý čerti rozhodli, že mi ji vrátí.

Což se stalo a my mohli jít spokojeně domů. A doma???? Tam na nás čekal nejen páníček, ale také plno balíčků .....miluji dobrotinky a šťastné konce!